Literární počinky
Kočičí král (věnováno všem milovníkům hebkých kožíšků)
Jemného kožíšku dotkla jsem se z lehka,
mírně se zachvěla dvě ouška hebká.
očka se přivřela, jen škvírkou bliká jiskřička...
V chloupku se odráží paprsek sluníčka.
"Hlaď mě!" žádá mě tělíčkem celým.
Kolem svět sleduje pohledem bdělým.
Z nitra se ozývá řeč sametová,
v polštářku pomalu své drápky schová.
Ocáskem zašvihá: "Pro dnešek dost!
Půjdu se protáhnout!" , udělá most.
Za čas se vrátí do mého náručí,
pán mého světa, můj král kočičí!
Malířka (věnováno mojí drahé sestřenici, která si o to řekla...) 
Před prázdným obrazem stála sama, dáma, držíc štětec jediný,
v pokoji, v němž hodiny ručičkami malovaly svoje vlastní dějiny.
Stála a přemýšlela...co všechno se do obrazu vejde?
Myšlenky barvami hýří, duhový svět, duhový kůň, duhový pes...nesmysl? Co na tom sejde?
Hodiny stále malují svůj čas, stojí a přemýšlí, dáma...
Přiloží štětec k bílému plátnu.
Rychlými tahy, jistou rukou, bez zaváhání
maluje...maluje sebe sama....
Korálková hvězda (věnováno mojí sestře Jitce)
Pár malých korálků z krabičky od čaje navlékáš rozvážně na slabý drátek.
Dívám se na Tebe. Ruka se zachvěje, upravíš si šátek.
Přitom se korálek ze stolu na zem odkutálí...
Náhle bdělá kočka,dosud spící na židli, chvilku neotálí.
Seskočí v mžiku a malý korálek do tlapek chytá.
Sehneš se pro něj. "Ty si to schytáš!"
Navlékáš dále, korálky z krabičky, modré, bílé ...
mlčky nám utíká společná chvíle.
Před mýma očima rodí se hvězda z korálků.
Je jako opravdová, je zrozená pro dálku.
A kočka mezitím usíná na židli proutěné.
Možná sní o myších?O hvězách z korálků? Asi ne.
