Povedlo se mi sebrat prádlo...
Tak si asi říkáte, co je na tom tak úspěšného sebrat vyprané prádlo ze šńůry? Jedná se o poměrně jednoduchý úkon, který ovládá každá schopná hospodyňka. Ne tak ovšem, když má doma 2 (slovy: dva) kocoury. To si takhle připravíte košíček na balkon, a začnete do něj sebrané prádlo ukládat. Co to ale? Ona se ta hromádka prádla hýbe?! Z košíku vykukuje modroučký ocas! "Matěji! A ven!" ...a nic! Matýsek se uvelebil ,a že se hýbat nebude. Můj marný souboj s Matyldou sleduje můj muž. "Počkej, dám mu svoje pracovní tričko! " Ježíš, to snad ne? To propocené, smradlavé tričko ze stavby ?! Ale pozor! Matýsek se z košíku zvedá a jde tu páchnoucí hromádku prozkoumat. Óóó, ten náš kocourek je v sedmím nebi! Otírá se o propocenou látku, pomlaskává, slastně, přivírá oči a nakonec se na tričku uvelebuje. Konečně tedy můžu pokračovat. Natáhnu se pro další kousek prádla a chci jej položit do uvolněného košíku. Cože? Nevěřím vlastním očím. Z hromádky opět vykukuje ocas! Tentokráte ovšem hnědý! "Pipino! Vylez! " Tak nevím, asi máme kocoury raněné hluchotou, protože ani náš hodný chlapeček Oskárek se z košíku nehýbe. To už ale držím v ruce poslední kousek oblečení. "Tak co s tebou, ošklivý kocoure? ", kladu řečnickou otázku. Odpovědí je mi jemné švihnutí ocáskem a nevinný pohled Oskárkových modrých očí.Odevzdaně tedy popadnu těžký košík a odnáším jej do pokoje.
Tento příspěvek je jen krátkým nahlédnutím do denního soužití s našimi kluky. S jedním kocourkem to byla sranda, se dvěma je to ale neustálá jízda veselých příhod a povyražení. Píšu sice "veselých příhod", pravdou ale je, že někdy nevím, jestli mám začít nadávat nebo se smát. Co myslíte, jak to u nás vždycky dopadne?
